3. 3. – 18. 4. 2021  Galerie AMU

Pojďme uvažovat o bdění a snění společně. Kdyby byly naše sny důsledně spojité, tak že by se do nich noc co noc vraceli stejní lidé a stejné okolnosti, byli bychom na vážkách, co je bdění a co je sen. A tudíž mluvíme-li o bdělém stavu, musíme sem zahrnout i stav snění. Sníme pouze za jediným účelem, a to je dosažení reality.

17. února (2021): Nemít jiný sen – než je tento!

Zavíráme oči a rozpouštíme se ve tmě. Činíme tak beze strachu, protože to, co nazýváme „já“, mizí. Máme pocit, že jsme v přímém kontaktu s vnější realitou, ale to je naivní představa. Snění je pravděpodobně něco, co se ve snu děje, ne to, co děláme. Ve zdánlivě neomezeném světě snů začínáme existovat. Ztrácíme vědomí sebe sama a znovu je nalézáme. Ráno se probouzíme a pokračujeme ve skutečném životě, i když v určitém slova smyslu stále sníme. Během dne jsme stejně jako v noci pohrouženi do téhož snění. Pohybujeme se – cestujeme ve stejném médiu.

Jsem umělec, spisovatel a zakladatel A-B_HPP (Ausdruck Books Hybrid Publishing Platform, jenž sdružuje autory a performery, kteří se zabývají výzkumem hybridního myšlení a psaní). V posledních deseti letech se intenzivně věnuji právě výzkumu hybridní praxe v oblasti performativního jednání, sociální choreografie, kolektivní akce, péče a psaní.

Co se stane, když se snění stane explicitním? Otřese zdánlivou pevností reality? Co se stane, když se nadbytek snů aplikuje na realitu? Už se stalo. Existuje optimální způsob snění, aby svět byl stále onou „přirozenou skutečností“? Jaké pravidelnosti můžeme najít v tomto intoxikovaném světě snů, probudíme-li se ze snu a vracíme se nazpět do reality?