18. 11 – 19. 12. 2021 galerie AMU
Když svítí slunce a zároveň se spustí déšť, vídáme na obloze duhu. Obdobně jsou i všechny ostatní rozmanité tvary, s nimiž se setkáváme, pouze výsledkem letmého propojení řady faktorů. Žádný z nich ale nemá jakoukoliv hmotnou existenci.
Slovem tělo označujeme ono neustále se proměňující uskupení kostí, masa a krve, avšak ve skutečnosti zde žádná taková entita jako tělo není. Klamný pocit hmotně existujícího já. V každém jednotlivém póru těla se zjevují nekonečné oblasti – prázdné prostory moudrosti – místa kreativity.
Být tělem znamená nebýt úplně tělem. Tělo reprodukuje do světa šumy a praskání. Tělo je forma života, která musí být znovu rekonstruována. Tělo přirozeně volá po jiném jazyce. Se zavřenýma očima vidíme temnou modř, která zmizí, jakmile oči otevřeme. Tělo je stejně cizí jako svět, a proto bychom měli přijmout jeho podivnost.
