CO JE TTN?

The Transversal Navigation (TTN) je performativně-edukativní entita zabývající se posunem do jiného globálního stavu reality – to znamená, že vytváří jiné způsoby bytí ve stejném světě. Nezbytným důsledkem transverzální navigace je postupné, systematické a vědomé odcizování.

Tento projekt byl připravován ještě před vznikem epidemie SARS-COV-2. Od té doby se mnohé výrazně proměnilo. Situace nás nutí, abychom se zamysleli, jak může současná zkušenost se SARS-COV-2 proměnit naše chápání reality. Můžeme plně (nebo alespoň částečně) porozumět změnám, které se kolem nás (a v nás) odehrávají?

Jaké typy vztahů mohou v tomto prostředí vzniknout a jak mohou ovlivnit naše životy? Jsou opravdu natolik výrazné? Dost možná, že pokud budeme schopni porozumět těmto „novým“ vztahům, budeme také schopni pochopit, jak dnes „moc“ působí na naše těla.

Otevřený komentář k TTN:

  1. Transverzalita je ta dimenze, která umožňuje překračovat hranice, do kterých bylo myšlení vsunuto
  2. Transverzalita není vertikální ani horizontální.
  3. Transverzalita nemá střed ani okraj
  4. Transverzalita je tenká linie – rozřezává jedním tahem.
  5. Transverzalita je to, co umožňuje, aby se cokoliv, stalo čímkoliv.
  6. Transverzalita zpochybňuje jakékoliv bariéry.
  7. Transverzalita překračuje jednotlivce, tvůrce, autora, jejich funkce a otevírá dříve uzavřené cesty pohybu a vnímání. Je otevřenou artikulací.
  8. Transverzalita je schopnost unikat, překonat, ale také chránit se.
  9. Transverzalita vytváří zcela novou ústavu instituce nebo skupiny. 
  10. Transverzalita je mimo jakýkoliv kolektiv, i když začíná tím, co se jeví jako jedno, vždy směřuje k maximální (radikální) otevřenosti (všímavosti) – senzorické bdělosti. 
  11. Transverzalita si vytváří vlastní pojmy a potvrzuje jedinečnost všech ve skupině.
  12. Transverzalita spočívá v zaměnitelnosti – rozmlženosti – rozmazání – transparentnosti rolí.
  13. Transverzalita nehledá lék, ale integruje vše ve vztahu k prostředí. 
  14. Transverzalita prochází napříč textem i hmotou. Ruší polaritu.
  15. Transverzalita je procesualita. Pohyb mezi vnímatelným a téměř nepostřehnutelným.
  16. Transverzalita projektuje nové, ale není novou metodou.
  17. Transverzalita je nesmrtelná síla oživující život.
  18. Transverzalita má pedagogický (i politický) potenciál pro rozšiřování podmínek dané praxe.
  19. K transverzalitě dochází tehdy, kdy jsme si vědomi toho, jak se pohybujeme a jednáme v prostředí, ale nikoliv jako jednotlivci, ale jako shromáždění lidských a nelidských, hmotných a nehmotných vjemů.
  20. Transverzalita je totální přivítání všech možností.


Transverzální navigace se zaměřuje na to, jak se vytváří umění, předměty, kolektivita, myšlení, jak se formují a transformují ke vztahu k ostatním lidským i nelidským prvkům. Transverzální navigace je distribuovaná praxe, v jejímž rámci se člověk vystavuje větší a komplexnější konfiguraci. Transverzální navigace je spoluúčast prostředí – ekologie praxe.

Autor projektu: Aleš Čermák Teoretický support: Jakub Albert Ferenc Supervize: Jindřiška Křivánková, Jakub Gottwald, Jan Bárta, Matouš Hejl Grafický design: Terezie Štindlová Sound design: Matouš Hejl Technická podpora: Jaro Repka, GAMU Dokumentace: GAMU Kurátor a koordinátor projektu: Petr Krátký (GAMU)

STRUKTURA TTN

Projekt The Transversal Navigation byl zahájen začátkem roku 2020. 

V první polovině roku 2020 proběhl v rámci modulární výuky na FaVU brněnské VUT Kurz zpomaleného čtení_001, který je rovněž součástí TTN. Kurz byl původně koncipován jako prostor pro fyzické setkávání, v průběhu roku přesídlil do on-line prostoru. 

V akademickém roce 2020/21 proběhnou jeho další pokračování _002 a _003, od začátku připravovaná do on-line prostředí kolektivního blogu. Na rozdíl od _001 je _002 a _003 veřejně přístupný na této adrese.

V březnu roku 2021 bude v prostorách galerie AMU (GAMU) zahájena zatím nejrozsáhlejší část projektu. Tento roční projekt bude kurátorsky zastřešovat ředitel galerie AMU Petr Krátký a bude rozdělen do tří tematických bloků; každý z nich bude trvat dva měsíce. 

V roce 2022 vyjde v nakladatelství NAMU publikace podrobně mapující tuto několikaletou aktivitu.

Po delším zvažování jsem se rozhodl do TTN připojit ještě další dva rozsáhlejší a stále aktivní procesuální projekty. Prvním z nich je performativně-kolaborativní projekt Země se chvěje, který jsem začal připravovat v různých fázích a na různých místech světa v roce 2015. Na přípravách tohoto projektu se podílí mnoho rozličných lidí z rozmanitých komunit. Zatím poslední aktivita v rámci tohoto projektu se uskutečnila v roce 2019 v Novém Dillí v Indii ve spolupráci s University of New Delhi. Druhý projekt Neoficiální důkaz reaguje na současný městský globální diskurz a praxi. Tento projekt je nyní ve fázi příprav. Oba projekty svou strukturou a zaměřením zcela vyhovují a splňují parametry TTN.

KONCEPT TTN

Pokud umění nebo myšlení 20. století vytvořily prostor pro analýzu sociálních a politických realit, pak jsou umění nebo myšlení 21. století prostorem pro aktivaci a rozvíjení nových slovníků, nových realit uvnitř superstruktur.

Kde se nachází místo, odkud se vyjadřujeme – odkud začínáme mluvit, místo mezi systémy, technologiemi, mezi generacemi, mentalitami, časovými pásmy, mezi vzájemně propletenými historiemi, mezi hranicemi?

Jak můžeme prezentovat, vyprávět a komunikovat těžko počitatelné a vícerozměrné jevy – ekologie, neurodiverzity, různé formy péče-všímavosti?

Znalosti a nevědomosti spolu existují v úzkém propojení. Okamžik turbulence v sobě obsahuje událost nevědomosti, kdy není jasné, co přesně se může stát. Chybí-li jazyk jako prostředek komunikace, je nutný překlad nebo promýšlení jiného jazyka (způsobu komunikace). Přibližuje-li se mysl blíže k tělu, kontrolní mechanismy a systémy selhávají, historické znalosti končí, a právě tehdy je čas pro společné = kolektivní myšlení. Okamžik nejistoty obsahující možnosti, které otevírají nové horizonty. Jak se tedy v takovém prostředí pohybovat? Jaké navigační prostředky budeme volit, pohybujeme-li se uvnitř situace, která ještě nemá jasně definovanou mapu, ale zároveň vyžaduje společné přemýšlení a promýšlení strategií? Jak postupovat dál?


PODIVNÉ BEZDOMOVECTVÍ: SEN, JAKO SKUTEČNÁ PRAXE

3. 3. – 18. 4. 2021  Galerie AMU

Pojďme uvažovat o bdění a snění společně. Kdyby byly naše sny důsledně spojité, tak že by se do nich noc co noc vraceli stejní lidé a stejné okolnosti, byli bychom na vážkách, co je bdění a co je sen. A tudíž mluvíme-li o bdělém stavu, musíme sem zahrnout i stav snění. Sníme pouze za jediným účelem, a to je dosažení reality.

17. února (2021): Nemít jiný sen – než je tento!

Zavíráme oči a rozpouštíme se ve tmě. Činíme tak beze strachu, protože to, co nazýváme „já“, mizí. Máme pocit, že jsme v přímém kontaktu s vnější realitou, ale to je naivní představa. Snění je pravděpodobně něco, co se ve snu děje, ne to, co děláme. Ve zdánlivě neomezeném světě snů začínáme existovat. Ztrácíme vědomí sebe sama a znovu je nalézáme. Ráno se probouzíme a pokračujeme ve skutečném životě, i když v určitém slova smyslu stále sníme. Během dne jsme stejně jako v noci pohrouženi do téhož snění. Pohybujeme se – cestujeme ve stejném médiu.

Jsem umělec, spisovatel a zakladatel A-B_HPP (Ausdruck Books Hybrid Publishing Platform, jenž sdružuje autory a performery, kteří se zabývají výzkumem hybridního myšlení a psaní). V posledních deseti letech se intenzivně věnuji právě výzkumu hybridní praxe v oblasti performativního jednání, sociální choreografie, kolektivní akce, péče a psaní.

Co se stane, když se snění stane explicitním? Otřese zdánlivou pevností reality? Co se stane, když se nadbytek snů aplikuje na realitu? Už se stalo. Existuje optimální způsob snění, aby svět byl stále onou „přirozenou skutečností“? Jaké pravidelnosti můžeme najít v tomto intoxikovaném světě snů, probudíme-li se ze snu a vracíme se nazpět do reality?

 

DOKUMENTACE I.

Dokumentaci první fáze projektu TTN můžete také shlédnout na > Podivné bezdomovectví

Autor projektu: Aleš Čermák  Supervize: Jindřiška Křivánková, Jakub Gottwald, Jan Bárta, Matouš Hejl Teoretický support: Jakub Albert Ferenc  Sound design: Matouš Hejl Grafický design: Terezie Štindlová Technická podpora: Jaro Repka Dokumentace: Světlana Malinová, Anglický překlad: Vít Bohal Kurátor a Koordinátor projektu: Petr Krátký (GAMU)

VE SKUTEČNOSTI UŽ SE SVĚTEM DÁVNO NEKOMUNIKUJEME

15. 7. – 28. 8. 2021

Ruce a ostatní končetiny jsou považovány za části těla. Proč by tedy všechny bytosti mající tělo nemohly být považovány za součást jediné bytosti? Neexistuje postižené tělo, ale pouze postižené socioekonomické systémy.

Z pohledu jiného nemusí být slabost pomalostí nebo slabý/slabší nemusí být nutně pomalý/pomalejší, ale dosahuje jiné rychlosti, než je rychlost média, které zrovna teď obýváte. „Nemocný“ zde nemusí nutně znamenat „viditelně nemocný“. Nemoc zahrnuje to dosud nerozpoznané, se kterým je zacházeno tak, jako by se o žádnou nemoc nejednalo. Přijmout vlastní zranitelnost a křehkost, aby bylo možné reorganizovat – přeprogramovat vztahy, a to jak k sobě samým, tak i v širším společenském kontextu. 

Jsou naše těla oním nebezpečným biologickým faktorem? Je samotné tělo jádrem této krize? Začneme si všímat těl až poté, co onemocní? Existuje více než jen jedna neviditelnost? Uniká neviditelnost z každodenní zkušenosti? Co znamená ocitnout se vedle neviditelného?

Autor projektu: Aleš Čermák, Hosté: Roman Radkovič Collective, Teoretický support: Jakub Albert Ferenc, Supervize: Jindřiška Křivánková, Jakub Gottwald, Petr Skala, Matouš Hejl, Grafický design: Terezie Štindlová, Sound design: Matouš Hejl, Anglický překlad: Vít Bohal Kurátor, Technický support: HAMU, Koordinátor projektu: Petr Krátký (GAMU)

TEXTY

Aleš Čermák, Ve skutečnosti už se světem dávno nekomunikujeme

Aleš Čermák, We Have Stopped Communicating with the World Long Ago

Jakub A. Ferenc, Odcizení a prostor pro radikální lásku

Jakub A. Ferenc, Alienation and Space for Radical Love 

Rozhovory:

Rozhovor s ředitelem GAMU Petrem Krátkým a Alešem Čermákem: The Transversal Navigation spojuje vizuální a performativní jazyk, Universitas

Rozhovor mezi Hanou Polanskou Turečkovou, Petrem Soukupem a Alešem Čermákem: Doteky jsou léčivé, nebezpečné i nežádoucí, Opera plus

DOKUMENTACE II.

Dokumentaci druhé fáze projektu TTN můžete shlédnout na > Ve skutečnosti už se světem dávno nekomunikujeme

Autor projektu: Aleš Čermák Supervize: Jindřiška Křivánková, Jakub Gottwald, Petr Skala, Matouš Hejl Teoretický support: Jakub Albert Ferenc Sound design: Matouš Hejl Grafický design: Terezie Štindlová Technická podpora: HAMU, Dokumentace: Lenka Janíčková, Anglický překlad: Vít Bohal Kurátor a Koordinátor projektu: Petr Krátký (GAMU)
Hosté: Roman Radkovič Collective, Tereza Hauserová, Veronika Maschke

KOMUNITA V OKAMŽIKU ROZPADU

18. 11 – 19. 12. 2021

Když svítí slunce a zároveň se spustí déšť, vídáme na obloze duhu. Obdobně jsou i všechny ostatní rozmanité tvary, s nimiž se setkáváme, pouze výsledkem letmého propojení řady faktorů. Žádný z nich ale nemá jakoukoliv hmotnou existenci. 

Slovem tělo označujeme ono neustále se proměňující uskupení kostí, masa a krve, avšak ve skutečnosti zde žádná taková entita jako tělo není. Klamný pocit hmotně existujícího já. V každém jednotlivém póru těla se zjevují nekonečné oblasti – prázdné prostory moudrosti – místa kreativity. 

Být tělem znamená nebýt úplně tělem. Tělo reprodukuje do světa šumy a praskání. Tělo je forma života, která musí být znovu rekonstruována. Tělo přirozeně volá po jiném jazyce. Se zavřenýma očima vidíme temnou modř, která zmizí, jakmile oči otevřeme. Tělo je stejně cizí jako svět, a proto bychom měli přijmout jeho podivnost. 

 

NEOFICIÁLNÍ DŮKAZ

Dokážeme si představit prostor, který by kdokoliv mohl svobodně využívat a transformovat bez toho, aniž by mu vnucoval pojem: přežijí jen ti nejschopnější?

Projekt Neoficiální důkaz je založen na předpokladu, že identita a takzvaná realita kolem nás je proměnlivá. Pracujeme s myšlenou, že díky performativnímu mapování můžeme účastníkům poskytnout mimořádnou příležitost hrát si a přitom modelovat nové skutečnosti – reality.

Společné projektování = modelování prostoru

Projekt Neoficiální důkaz je edukativně performativní – procesuální experiment, který reaguje na současný městký diskurz a praxi. Městský prostor chápeme, jako sociální ulitu v níž je nahuštěn veškerý sociální a politický vývoj. Jako proměnlivý kolektiv autorů a performerů se zaměřujeme na výzkum v oblasti performativního mapování, kolektivního vidění a výzkum městské meziprostorovosti. Naši pozornost přitahují ,,hybridní” prostory – anonymní reality, které mohou být považovány za zanedbané, spontánní, rozostřené, unikají logice analytických systémů tradičního urbanismu. Tato místa disponují vysokou mírou dynamiky. Do této dynamické sítě jsou vpleteny nejrůznější lidští i nelidští aktéři, kteří tuto dynamiku vztahů podporují nebo narušují. Z tohoto úhlu pohledu se tedy může jednat o místa s vysokou mírou otevřenosti a vynalézavosti. Na taková místa je možné nahlížet, jako na lokální ekosystémy – dymanická rozhraní, která jsou schopna s uživatelem komunikovat obousměrně. Performativní mapování je tedy spíš platformou v rámci, které je možné rozvíjet imaginaci. Může být také produktem kolektivní snahy o uchopení role daného místa, protože pracuje s rozšířenou realitou a díky tomu může měnit vnímání uživatele. Veškeré aktivity v rámci projektu se zaměřují na [designování / mapování a modelování reality], které směřují k performativitě. Abychom vytvořili design mimo tradiční linie plánování, tak je nutné se důkladně seznámit s danou lokalitou, jedině tak vyjdou na povrch její častokrát přehlížené kvality.

Klíčová slova:
#performativní mapování #performativní vyjednávání (s danou lokalitou) #generický–taktický urbanismus #hluboké naslouchání #senzorická bdělost #kognitivní mapování #multimodalita #gamedesign #tranzitní design #praxe systémového myšlení

PŘÍPADOVÁ STUDIE #1

Lokalita: Department of Slavonic & Finno-Ugrian Languages, Tutorial Building, University of Delhi, North Campus, Delhi 110007

Datum realizace: 2022 – ?

Přijde nám zajímavé nově reogranizovat vztah k prostoru, který se dlouhodobě potýká s absencí funkce. Tento prázdný prostor se nachází přímo v areálu University of Delhi. Pracovně jsme si ho definovali, jako Místo nerozhodnosti (zahrada v pohybu). V této studii vycházíme z předpokladu:

a) zdali dokážeme uvažovat o společném prostoru, který by mohl kdokoliv svobodně využívat a transformovat bez toho, aniž by mu vnucoval pojem: přežijí jen ti nejschopnější? Architektura obecně vytváří, to co trh vyžaduje a budova není nutně nejlepším řešením prostorovéhovo problému. My se snažíme ohledávat hlubší vrstvy této lokality.

b) zdali tento prostor vůbec budeme schopni vytvořit a také (v kontextu místa) adekvátně pochopit, jak se o místo postarat a dlouhodobě ho podporovat.

Jde mám primárně o vybudování vztahu mezi lidmi a strukturou. Prostor je nyní neutrální, abstraktní mřížkou, ale sám o sobě je také pružným, dynamickým uzemím, které je formováno, ale také může formovat… V tomto kontextu je performativní mapování platformou pro vytváření svobodnějších představ o budoucích možnostech daného místo – lokality.

 

PŘÍPADOVÁ STUDIE #2

Lokalita: Osada Tornádo, Kazín

GPS: 49°56’55.70″N, 14°20’19.92″E

Datum realizace: 2021-22

Popis lokality: Chatová osada Tornádo leží v blízkosti legendární trampské, ale i výletní restaurace (Tornádo u Pumpahomy, dříve U Tetaurů), severozápadně od skalního břidličnatého ostrohu, kde jsou pozůstatky hradiště Kazín.

Velkou část objektů osady tvoří části historických autobusů značky Praha N nebo Praha 1930, které se ve 20. letech 20. století vyřazovaly od Československé pošty a byly převezeny na břeh řeky Berounky. Vznikla tak trampská osada na vlastním pozemku (říční lázně) s nezvyklou urbanistickou koncepcí vytvořenou právě pomocí skříňových korpusů historických automobilů.

Chatová osada Kazín vznikla směrem k Černošickém kolem ulice U Berounky na území původních říčních a pískových lázní. Nyní se v osadách hraje volejbalový či nohejbalový turnaj, ovšem komunitní život zvláště v osadě Tornádo prý vymizel, je spíše lákadlem pro turisty. Zato v osadě Kazín se stále volí šerif a osadní výbor a osada má tak svůj pevný řád.

V roce 2025 vznikl z podnětu Rady hl. m. prahy plán rozvoje říční oblasti soutoku Berounky s Vltavou, kde Institut plánování a rozvoje hl. m Prahy (IPR) inicioval realizaci Příměstského parku Soutok a vznik platformy Společně na soutoku (zahrnuje též spolupracující městské části Prahy: Velká Chuchle, Zbraslav, Radotín, Praha 12, Lipence, Černošice). V blízké budoucnosti je v plánu také podpořit favelu osady Kazín a celé oblasti pod hradištěm a zbudovat umělecko-kulturní kolonii pro rezidenční pobyty.

Stručný popis záměru:

Naším cílem je navrhnout takový projekt, který vytváří spíš metafyzický popis možných vztahů – nebo aliancí. Vycházíme z toho, že ono ,,metafyzické“ má v dané lokalitě konkrétní – trvalé účinky, kterým nelze uniknout. Naším cílem není fyzická přeměna dané lokality. I když je možné, že postupným aplikováním určitých principů k této proměně může postupně docházet. Projekt Neoficiální důkaz: případové studie #2: Aliance je primárně pozorování a vnímání, jakým směrem se věci vyvíjejí a na tomto základě nabízíme možnosti, kam by se mohla zaměřit budoucí pozornost nebo kam by se mohla vyvíjet budoucnost dané lokality, pokud by se sní manipulovalo.

Realizační team kolektiv A-B_HPP:  Aleš Čermák, Jindřiška Křivánková, Pavla Kouzalová, Jakub Gottwald Grafický design: Terezie Štindlová
Realizace tohoto projektu vzniká za podpory Galerie hlavního města Prahy/GHMP – program Umění pro město ve spolupráci s interdisciplinární platformou Neolokátor.

NEKONEČNÝ MANUÁL

Nekonečný manuál: pohyb mezi intuicí a zmatkem #01

Tato verze #01 Nekonečného manuálu je datovaná k 17. 12. 2020. Finální podoba textu je zveřejněna od června 2021 na stránkách projektu UNSEEN. NM vzniká v úzké návaznosti na (TTN). NM je neustále se vyvíjející příručka, soubor dynamických instrukcí, které mají uživatele udržovat ve stavu neustálého vznikání. Každá verze Nekonečného manuálu je připravena na míru danému projektu.

Kľúčovým konceptom v tomto dokumente, ako aj v Čermákovej ďalšej práci, je flexibilita. Flexibilita ako individuálna a kolektívna prax, flexibilita ako schopnosť kompletnej a komplexnej zmeny, flexibilita ako spôsob preukazovania empatie tým, pre ktorých tento svet nebol vytvorený. Flexibilita ako jediné možné riešenie svetových kríz, flexibilita ako ochota vzdať sa našej individuality, aby sme mohli život prežívať plnohodnotnejšie. Je to veľmi zaujímavý koncept, na ktorý sa Čermák sústreďuje vo svojej praxi s naozaj širokým záberom (písanie, experimentálne divadlo, inštalácie a viac). Dôležitosť flexibility však nemôžeme popierať ani zmierniť. Jej implikácie sú širokosiahle a môžeme sa nad nimi zamýšľať aj mimo kontextu tejto štúdie. – Adam Badí Donoval 

Verze #01 vznikla pro online platformu a webový archiv UNSEEN. Cílem platformy je prezentovat různé přístupy k poslechu a rozvíjení vztahu mezi našimi těly, prostorem a zvukem.

Kompletní text s úvodem Adama Badí Donovala je možné nahlédnout > Nekonečný manuál: pohym mezi intuicí a zmatkem #01

Kompletní UNSEEN projekt lze prostudovat >https://www.unseen.help

Keywords:
#hybrid thinking, #intuition, #indeterminacy,  #transparency/opacity, #flexibility, #choreography, #artistic practices, #methodology, #education, #post-dramaturgy, #artificial intelligence, #consciousness, #complexity, #alienation, #no-one, #dreams, #care

ZEMĚ SE CHVĚJE

Po delším zvažování jsem se rozhodl do TTN připojit rozsáhlejší a stále aktivní procesuální projekt Země se chvěje / The Earth Trembles (TET), který jsem začal připravovat v roce 2015. Na přípravách tohoto projektu se podílelo mnoho lidí z různě rozmanitých komunit po celém světě. Zatím poslední aktivita v rámci tohoto projektu se uskutečnila v roce 2019 v Novém Dillí v Indii ve spolupráci s University of New Delhi. Tento projekt je možné považovat za myšlenkový základ celého projektu TTN.

KONTAKT

Pokud máte jakýkoliv dotaz vztahující se k projektu The Transversal Navigation, napište nám.

al.cermak(at)gmail.com

Instagram